Dodávkář na cestách

Pokud jste četli můj předchozí článek, zmiňoval jsem, jak mám rád svou práci. A to stále trvá. Chtěl bych se zde podělil o jiné věci a to té, jak fungují státy, do kterých často zajíždím, v době Covídkové.

Nebo spíše, jak fungují místní lidé. Zda to berou vážně a nebo ne, jestli nosí opravdu roušky, nebo nenosí, zda dodržují rozestupy a jiné věci.

Je to opravdu odlišné, stát od státu. Začneme Německem. 

V Německu to funguje tak, že lidé venku neřeší roušky a ani rozestupy. Vůbec. Když se ale objevíte v roušce, koukají na vás, jak na vraha. Ano. Jste odpad a podle toho se k vám chovají. Bavíme se o venkovních prostorech. Vysvětlíte jim, že u nás v Česku je to povinné, ale i po tom se stále dívají na vás nedůvěřivě. Třeba na nakládce jsem vypisoval dotazník, které státy jsem navštívil, aby mě vpustili do firmy. Schválně jsem neuvedl Itálii, ale že mi stopku udělá Švýcarsko a Rakousko, to jsem opravdu nevěděl :-D . V obchodě to funguje na dobrovolnosti, ale vesměs roušky mají. Rozestupy se snaží dodržovat, ale také to není slavné. Na pokladnách mají obloukové štíty, takže jsou pokladní chráněni i z boku.

Ve Švýcarsku se roušky nenosí, ale měli by se dodržovat rozestupy. Hlavně se ale na vás nedívají, jak na vrahy a usmívají se na vás. A hlavně to opravdu berou rozumně. Potkal jsem tam Čechy, kteří tam bydlí už několik let. Média je nemasírují, jak u nás, od rána do večera, ale jen vzácně, kdy je to opravdu důležité informovat. V obchodech to funguje bez roušek, ale prý ukázněně dodržují rozestupy.

V Rakousku je to z pohledu řidiče dodávky zajímavé. A to tak, že pokud nemáte vykládku, tak se jedná jen o tranzit a nikde nesmíte zastavit. Tak dobře, na záchod ano. Na hranicích mají policisté roušky, ale ve vnitrozemí je to opravdu na dobrovolnosti.

Itálie. Prosím vás, než mě začnete kamenovat, že jezdím i do Itálie, uvědomte si jednu věc, že nejsem tak ohrožen, jako turista, který by byl neustále v kontaktu s lidmi. Já jen přijedu, vyskočím v roušce a v rukavicích, papíry dám u okýnka, otevřu plachtu, přijede klučina ve vozíku, naloží, zamáváme si, zaplachtuji, vezmu si od okýnka podepsané papíry a jedu. Takže velmi minimální kontakt. Přejezdy mezi Švýcarskem a Itálii pro nás dopravce je jen, že se otevře okýnko a zařve se EMPTY a jedu dál :-D. Po venku lidé opravdu nosí roušky. Dodržují to. Vstup do obchodu je velice nekompromisní pro lidi bez roušky a jednorázových rukavic. Jsou ochrankou vyhozeni od vchodu. Musím zaklepat, poprvé, v době Covídku, nejspíš pán poznal, že nejsem Ital, tak na mě anglicky, že ještě rukavice a nabízel mi ze své krabičky. Pak jsem se od něj dozvěděl, že to je jen pro bezdomovce a jinak sociálně slabší lidi.

Z hlediska zajímavosti je opravdu Německo a Itálie na prvním místě. Rakousko a Švýcarsko jedou tak nějak na pohodu. Jestli by vás zajímalo ještě něco, co by stálo za to, abych to tu napsal, dejte vědět do komentu. Buď bude odpověď v komentu a nebo se to bude hodit na nějaký další článek.

Doufám ale, že další články budou úsměvnější...