Pohádka o Vodňánkovi

Dobrý večer, ráno, nebo odpoledne milé děti. Skřítek Hajaja si pro vás připravil pohádku o nezbedném kuřátku.

Tak se usaďte a pozorně čtěte.

Bylo nebylo. Jednoho krásného dne se narodilo kuřátko. Maminka slepička mu dala jméno Vodňánek. Bylo krásné, žluté a miloučké, prostě k snězení. Neustále ho maminka naháněla do houfu, aby nikam neodbíhal a snažil se moc nevyčnívat z davu, že si to jejich božstvo nepřeje. Má způsobně čekat na jídlo, které mu dají a být vděčný za každý čas, který žije. Vodňánek moc nepochopil, co tím maminka slepička myslela, ale snažil se ji poslechnout. 

Jak plynul čas, milý Vodňánek si šiml, že ač zobe stejné dávky zrníček, přibírá na váze. Hlavička mu to moc nebrala, i začalo milé kuřátko cvičit. Ale muselo tajně, protože to správné kuřátko nedělá. Správné kuřátko poslouchá a je hodné. Mamince slepičce bylo ale divné, že Vodňánek nepřibírá na váze. Inu vydala se zjistit, pročpak to tak je. Když spatřila, jak Vodňánek benžuje a skáče přes švihadlo, zděsila se. Hned mu vynadala, že se to nedělá, že to nikdo nedělá a on taky nesmí, že se na něj dívají skrz drápky.

Od té doby se Vodňánek propadl do depresí a přibíral neskutečnou rychlostí. Všichni byli šťastni, že se opět připojil k davu a že se nechová jako primadona. 

Jednoho dne ráno, přišla maminka říct Vodňánkovi, že nastal čas. Že se bude stěhovat na lepší místo a tam že prý stojí o vychovaná, velká kuřátka. Tak si připravil kufříček, do něj si vložil kravatu a vydal se čekat společně s ostatními kuřátky na transport do ráje. Vůbec nikomu nepřipadalo divné, že ve voze jsou všichni namačkáni. Po dlouhých hodinách konečně dojeli. Všichni natěšení, že bude líp. Dostali se do velké místnosti, která krásně svítila. Moc krásně. Vodňánkovi se zdálo, že to světýlko je čím dál víc krásnější a najednou začalo mizet. Pomalu, ale jistě. TMA...

Jaké ponaučení jste si vzali, milé děti? Že ne za všech okolnost, se Vodňánek musel stát poslušnou ovečkou.